Probuzené ženství

„Probuzené ženství neusiluje o muže. To je vždy muž, jako hrdina svého příběhu přitahován nekonečností, silou a krásou oceánu, jako svou nejpřitažlivější milenkou.“

Téma tohoto, pro mne samotnou nejvíce poučného obrazu (poučné jsou pro mne všechny, ale tento byl jak učebnice) vyslovila žena bohyně, jejíž jméno zná herecký svět stejně dobře, jako ten spirituální. I přes její laskavý souhlas s tím, abych jí přímo jmenovala, coby majitelku obrazu, jsem se nakonec rozhodla, že to neudělám. Má-li být obraz (jeho tisková reprodukce) užitečný i pro další ženu, měla by se s ním spojit sama za sebe a neztotožňovat se s krásnou a publikem milovanou majitelkou. I tak bych ale na úvod řekla, že poznám, kdy se má obraz „narodit“. Já nemaluji mandaly komerčně a „na počkání“. Tvorba obrazu je pro mě takový osobní, svatý proces, který má vždy své důvody. Vždy vím a cítím, proč má přijít na svět nová mandala. Důvodem vzniku tohoto obrazu byla moje vděčnost. Vděčnost jeho majitelce za to, jak uzdravující vliv na mě měla a má její přítomnost v mém životě. Název obrazu zněl: Probuzené ženství a barvy měly být modré, jako hladina moře, nebo noční oblohy. Byla jsem unešená zadáním a chtěla jsem okamžitě začít tvořit, ale obraz mě začal vyučovat ještě dřív, než jsem vzala tužku do ruky. Milé ženy, bohyně, přítelkyně – pohodlně se usaďte, přineste si čaj a teplé ponožky, tohle bude dlouhé vyprávění, ale nebudete litovat, že ho čtete. První poučení byla jedna zákaznice, říkejme jí třeba Milenka. Milenka chtěla pro sebe namalovat partnerskou mandalu, a protože jí život už hodně bolel, chtěla jí mít co nejdříve doma. Byla tak natěšená a tolik naléhala, abych už začala pracovat, že jsem přistoupila na to, že odložím obraz Probuzené ženství na později a přeskočím s Milenčinou mandalou svůj pořadník. Během malování Milenčina partnerského obrazu, jsem byla ponořená do energie ženského usilování o muže a uvědomila jsem si, že tam ženství probuzené není. Společenský tlak, na parametry ženské atraktivity, nás ženy hluboce zraňuje a deformuje naše vnímání sama sebe. Zúžení ženství na podbízení našich těl v různých oděvech a pozicích, nemá nic společného ani s oblohou, ani s oceánem. Pokud usilujeme o muže a ze zoufalství nad vlastní, domnělou nedokonalostí se uchýlíme k podbízivému předvádění našeho „nádobíčka“, či k nadbíhání, nebo dokonce pronásledování svého idola, jsme jak mušlička, kterou oceán prskne na opuštěnou pláž, kdy se mu zachce. Hluboká, primární a věky nezkrocená síla Probuzeného ženství s takovým příběhem nemá nic společného. Probuzené ženství neusiluje o muže. To je vždy muž, jako hrdina svého příběhu přitahován nekonečností, silou a krásou oceánu, jako svou nejpřitažlivější milenkou. Jsou to vždy muži námořníci, co napínají své svaly, posilují svá těla, zpevňuji svojí vůli a odolnost, aby se nakonec díky moři a stálému kontaktu s ním, naučili i lásce. Pravý námořník, muž tělem i duší se ke své milence přece vrací sám, z vlastní vůle, ne proto že se mu nabízí, sešněrovaná do latexu, ale proto že ho zkrátka tolik přitahuje. Námořník svoji milenku - moře nikdy neopustí. Stejně jako hvězdář a astronaut neopustí svojí noční oblohu. Zamyslete se nad tím, jak nám náš životní prostor nádherně ukazuje, jak to mezi mužem a ženou je. Pokud je žena oceán a obloha – kolik známe z historie námořnic a kolik hvězdářek? Bývají snad ženy celoživotně přitahovány takovou rozlehlostí, jakou je oceán, nebo obloha? Oproti tomu, kolik známe statečných, mužných a krásných mořeplavců a vznešených hvězdářů, kteří obětují vše, co mají, své zdraví i své pohodlí, aby se celý život mohli vracet a nořit do své milované vody, nebo oblohy? Cítíte ten magnetismus? Pokud je žena jako oceán, nebo obloha, její muž ji nikdy neopustí. To pro ni se stane nejprve silákem, pak hrdinou a pak milujícím člověkem. Jak se tato alegorie projeví v realitě? Není třeba se nabízet, ryzost přijde sama s vůlí počkat na přítomnost muže, který bude opravdu stát o NÁS! ALE! Také s uměním lásky, laskavosti a něhy takového muže poznat a docenit. Pokud čekáme na plakátového krasavce a ryzí charakter a vřelé srdce kluka od vedle je nám málo … pak nejsme oceánem, ani oblohou, jen konzumentkou. Kluk z plakátu se kvůli lásce k nám v ničem nepohne, dál bude obdivovat sám sebe a očekávat, že my mu k tomu budeme uklízet a vařit. Kluk od vedle, se za možnost jediného dne s námi popere i s přesilou, a když se dobře podíváme, zjistíme, že krásnějšího chlapa, jsme ještě neviděly. Jak tedy to pravé ženství v sobě probudit? První poučení je, na vždy a definitivně odstoupit od lovení mužů a všech prvoplánových fint, které na to používáme. Zapomenout na myšlenku, že musím MÍT chlapa, jinak jsem v pekle. Těžké, že? Ženská přitažlivost není v usilování. Když jsem prožila a procítila toto (i pro mě) hoooooodně silné poučení o ženství a ne-ženství, myslela jsem, že přijde čas na malování toho Probuzeného, ale – nepřišlo nic. Hleděla jsem na prázdný papír a neměla jediný záchvěv inspirace. Jak jsem, tak seděla s tužkou u stolu a cítila to ohromné prázdno bíle plochy, rozplakala jsem se. V nejzazším koutě duše, hluboko pod nánosem nových zážitků a doby dlouhé, více než 10 let, spala bolest. Zahryznuté do mojí sebedůvěry, ladnosti, vědomí ženské krásy a cituplnosti, spalo zklamání. Zklamání pálivé, jako rozpálené želízko, působilo v té nekonečně důvěřující a důvěrné, žensky romantické části těla, mysli i duše pustošivou jizvu studu, sebelítosti a sebe odmítání. Seděla jsem nad prázdným obrazem a plakala pro starou záležitost, o které jsem si myslela, že jí už dávno odvál čas. Pak mi celou nervovou soustavou proběhla zpráva. Jako pradávné poselství od moudré tety sudičky, jsem pocítila toto proroctví: „Pokud si žena nechá od muže ublížit, pak ublížení už zůstane na vždy její!“ … Udělalo se mi v nitru moc krásně, jako kdyby se na mě usmála matička Země a zeptala se: „Už rozumíš tomu, jak to tady chodí?“ Probuzené ženství je především PŘIJÍMAJÍCÍ KVALITA, jako nebe, nebo mořská hladina. Probuzená žena umí přijmout rány osudu i prožít bolest a neztratit při tom sebedůvěru a vědomí své vlastní hodnoty. Copak oceán ztratí cokoli ze své majestátnosti, hloubky, krásy a důstojnosti, protože do něj člověk hodil kámen? Probuzené ženství je prastarý zdroj v duši každé ženy, který je spojený s vědomím krásy, vůně, ladnosti a hlubokého intuitivního pohybu lásky, vášně, péče a romantického citu, který nevysychá a nekončí svojí existenci, pokud se muž zachová nedobře. Jestliže si my ženy, na základě zklamání, nebo odmítnutí vytvoříme emocionální přesvědčení, že naše ženství asi není DOST DOBRÉ, pak se ten přirozený zdroj krásy a atraktivity v nás opravdu uspí. Přestaneme vyzařovat do světa svoji jedinečnost a tím, přestaneme mužům „vonět“. Pak nám nezbyde, než navléknout na sebe studený latex a vydat se na lov. Probuzené ženství umí oplakat ztrátu, prožít a procítit bolest z opuštění, nebo zrady, ale neztratí pro to své vnitřní vědomí krásy, nekonečné hodnoty, laskavosti a citovosti. Tato udržitelnost své vlastní hodnoty, je ta přijímající kvalita, jakou má mořská hladina, nebo nebeská obloha. Oceán se zavře nad vším, co do něj bylo vhozeno, stejně, jako mraky se rozestoupí a nebe je dál průzračné i když se do něj vystřelí dokonce něco tak horkého a drtivého, jako je armádní raketa. Noblesa, půvab, laskavost a krása ženy, která i přes nezdar nepřestane cítit lásku k tomu jaká je žena – to je ten nejpřitažlivější parfém. Po tomto pochopení se mi ruka rozeběhla po papíru úplně sama a tóny modré barvy obklopily celou naši domácnost. Malování dál už probíhalo volně a krásně, ale to největší poučení mělo teprve přijít. V určitý moment jsem hleděla do modré plochy obrazu a do prostoru bez myšlenek vstoupila esence, citová a myšlenková živá interakce s bytostí lásky, Pannou Marií. Já sama jsem věřící člověk, ale osobní jasnovidné zkušenosti nemívám. Toto sekání s Patronkou obrazu, jak jí od té chvíle vnímám bylo nádherné uvědomění, že podstatou ženství je PŘIJÍMAJÍCÍ LÁSKA. Příběh Panny Marie by přece mohl ženu snadno přivést do špatných konců. Dívat se na něco takového, jako je křižování vlastního syna, která žena by podobný zážitek přečkala, bez reakce nenávisti, deprese, žalu a zanevření na svět, jenž něco takového dopustil? Ale Panna Marie do dnešních dnů tento svět plní zázraky, léčením, ochranou, láskou a Mariánským kultem tak láskyplné, mateřské kvality, že ani nebeské chóry andělů a serafů nestačí na vyjádření vděčnosti za fenomén takové ženské lásky, na planetě Zemi. Probuzené ženství je láska v ženě tak silná, vytrvalá, neměnná a nekonečná, že nejenom přečká všechny ztráty i těžkosti a nezanevře na cituplnost a svojí vlastní krásu, ale nakonec se stane příčinou toho největšího zázraku – naučí svého muže lásce a věrnosti.