Mám se ráda

"Poselství tohoto obrazu by se dalo shrnout do mnoha a mnoha prohlášení: Mám se ráda/rád i s …“

Mít se ráda/rád, je tak krásný pokyn. V sebe-rozvojových knihách vypadá tak osvíceně a důvěryhodně, ale vždycky u něj schází návod na použití. Jak se mám mít opravdu ráda/rád? Jak to mám udělat v běžném životě? Můžu to chvilku pocítit, když právě čtu ten řádek v knize, ale stačí to? Nestačí. Pokud na sobě a svém životě dokážu najít stovky chyb, nedokonalostí, trápení, bolesti, beznaděje, viny, studu a strachu … musím říct, prožít a procítit 100x - Mám se ráda/rád i s … Obraz, jehož barvy připomínají zralé šípky, žluté listí, hnědo-růžový obzor v babím létě, kde by se chtělo litovat odcházejícího horkého období a bát se přicházející zimy, má v sobě úplně jinou pravdu a sílu. Láska spojená se soucitem ke svým nedokonalostem, vůlí projevovat sám sobě uznání a laskavost, za každý nádech a výdech, ochota milovat sebe, své tělo, svou zkušenost, svůj život i svoje nesplněná přání, nebo prohrané bitky; taková láska sama k sobě zachrání, prohřeje a vyživí jakékoli období. Mám se ráda/rád i s … problémy s blízkými
Mám se ráda/rád i s … nadváhou
Mám se ráda/rád i s … neúspěchem
Mám se ráda/rád i s … nemocí
Mám se ráda/rád i s … prohrou
Pokud dokážeme opravdu procítit, hluboce prožít takovou lásku ke svému životu, tělu i své duši, pak jsme ze všeho venku! Všechno se vyřeší, na každou bolest se najde lék, pokud naše láska k sobě samému nevezme nohy na ramena, když se objeví potíže. Potíže existují! Vždy se nějaké najdou! Jsou a budou! Nejde je dokonale vymazat z existence – tak proč se kvůli nim přestáváme mít rádi? Proč opouštíme sami sebe, když si všimneme něčeho, co ale je TRVALE PŘÍTOMNO všude kolem nás? 😊 Mám se ráda/rád, je připomínka toho, že nikdy nespočítáme všechny listy, které zežloutly a spadly ze všech stromů na celé planetě. A kolikrát za ty myriády věků a let se to už stalo, a listí všech stromů na Zemi zežloutlo, pak zhnědlo a opadalo? Copak ty stromy to berou jako prohru a důvod k sebenenávisti? Myslím, že ne. Představuju si, že stromy ví, že dělají vždy to nejlepší, co můžou. Když je dost vody, slunce a živin, dají bohatou úrodu a pokud jim mráz spálí všechny květy, nevydají nic. V tichu, pokoji, lásce a klidu vyčkají dalšího jara. Lidská mysl má tu možnost si vybrat, čemu dá přednost. Zda myšlenkám na vše, co je na mě špatně, nebo na Mám se ráda/rád i s … Zkuste jeden den říct na všechno, co se Vám na sobě a Vašem životě nelíbí: Mám se ráda/rád i s … Zkuste to nejen říct, ale i cítit. Opakujte to den za dnem a kochejte se nádherou, kterou se Vám Váš život, za takovou lásku odvděčí.

Příběh majitelky obrazu

Vždy, když jsem ve svém životě narazila na duchovní literaturu vybízející k sebelásce, nechápala jsem, jak to uchopit. Vždyť se přeci ráda mám!
Nebo ne?
Již pětkrát uzrály červené šípky a podzimní listí se zbarvilo do zlatova, co mi mandala od Martičky visí v pokoji. A celou dobu probíhá proces, ve kterém zjišťuji, kde všude bych k sobě mohla být laskavější, ohleduplnější, citlivější. A neposledně také, kde nastavit hranice druhým, abych se cítila dobře. Pro mě téma „Mám se ráda“ vlastně úzce souvisí s tím, jak přistupuji k sobě ve vztahu k druhým. Aby mě měl někdo jiný rád, jsem schopná samu sebe, svoje pocity, potřeby a sebeúctu klidně někde zamknout do skříně.
Setrvávala jsem ve vztahu, kde mi partner vyhrožoval.
Žadonila jsem o lásku muže, který mě podváděl s jinou.
Neřekla jsem si druhým lidem o to, co potřebuji, protože jsem se cítila hloupě.
Přišlo mi normální, že mě někdo shazuje a kritizuje, neměla jsem tu chybu dělat.
Často jsem vyhověla prosbám lidí, kde jsem vnitřně cítila, že jim vyhovět nechci, jen aby se nezlobili.
Postupem let jsem sama sobě začala dovolovat, abych zažívala jinou zkušenost.
Mám se ráda. Zasloužím si muže, který se ke mně chová hezky, s úctou a láskou.
Mám se ráda. Řeknu lidem NE, pokud to tak vnitřně cítím.
Mám se ráda. Umím se za sebe postavit, když někdo překračuje meze.
Mám se ráda. Volím si pro sebe krásný život a prostředí, které je pro mě láskyplné.
V tomto procesu jsem již v doprovodu své mandaly ušla velký kus cesty. A pořád objevuji situace, kdy si uvědomuji, že sobě mohu dovolit jinou zkušenost. Kdy hledám odvahu říkat druhým lidem věci pravdivě, jak je cítím, ne tak, jak je chtějí slyšet. Neobviňovat se za věci, které se staly. Myslet na svoje potřeby. Svůj odpočinek. Svoje pocity. Jak to cítím já? Co chci doopravdy já? V životě se nám dějí věci, které vědomě, více však nevědomě dovolíme, na základě přesvědčeních o sobě samých. Všechno začíná v JÁ...
... se mám ráda.