Otevření se bezpodmínečné lásce

„Člověk, který skutečně hledá bezpodmínečnou lásku, se už posunul nad hranici svých osobních dramat a příběhů k něčemu vyššímu.“

„Otevření se bezpodmínečné lásce“ si na podzim roku 2011 jako téma pro svou mandalu vybrala a objednala jedna velmi moudrá a laskavá žena. Po celoživotním hledání poznala už mnoho duchovních zákonů a témat, ale stále nemohla plně otevřít své srdce vnímání lidské bolesti, utrpení a neštěstí bez posuzování dobra a zla – tedy s bezpodmínečnou láskou akceptovat a přijmout život na zemi takový, jaký je. Člověk, který skutečně hledá bezpodmínečnou lásku, se už posunul nad hranici svých osobních dramat a příběhů k něčemu vyššímu. K přijetí existence jako celku, bez návaznosti na svou individualitu, prostě pro takového člověka je láska nejvyšší životní hodnota a je posedlý touhou se už o lásku nenechat připravovat ani životními těžkostmi. Ale zrovna tato věc se tak krásně říká a tak zoufale těžko dělá. Měla jsem to pocítit i já. Jako i vždy mě samotnou obraz proškolil o tématu. Malovala jsem ten obraz 3x. 2x jsem ho úplně celý dokončila, abych zjistila, že to není ono. To bylo frustrující, pro někoho, kdo své obrazy nepřepracovává. Moje tvorba je intuitivní, já své obrazy nemohu vymýšlet, musí samy přijít a fakt, že zrovna tohle téma přišlo 2x a výsledný obraz byl vedle, jak ta jedle, to byl dost silný důvod k tomu, abych bezpodmínečnou lásku ke svému tvoření hoooodně prověřila. Ústřední motiv srdce na jakémsi podstavci, které je ozdobeno královskou korunou přišel hned, ale problém byl v barvách. První obraz byl hodně zelený a modrý, hezký na pohled, ale neříkal to, co měl. Jeho namalování zabralo celý víkend. Začala jsem tedy malovat znova, říkala jsem si: „musíš něžněji, více světla!“ a strávila další celý víkend u malování druhé verze obrazu. Barvy byly světlé a zářivé, ale zase to nebylo ono – bylo to něžné, ale nemělo to sílu bezpodmínečné lásky. A tak jsem šla už docela zoufalá na procházku do lesa a cestou jsem se ptala stromů, Země, rostlin a ptáků: „Jak mám namalovat bezpodmínečnou lásku?“ Když jsem přišla domů, dostala jsem odpověď. Jasnou a zřetelnou. „V obrazu musí být černá!!!“ Okamžitě jsem věděla kde, ve kterých částech má černá být i jaký je její význam. Celý obraz tím dostal smysl a ožil. Byl to jak blesk mezi oči, když jsem uviděla, jak se téma bezpodmínečné lásky oživilo, když do obrazu vstoupila černá. Bezpodmínečná láska přece miluje světlo stejně jako tmu, den stejně jako noc, laskavost stejně jako zlobu a nenávist stejně jako lásku. Bezpodmínečná láska je Bůh, který je vším. Bezpodmínečná láska nevidí rozdíly a vše je její součástí. V tom je její síla. Význam černé v obrazu je nejdůležitější informací. Až příště budete mít potíže přijmout něco s láskou a vděčností, protože se Vám to bude zdát černé, vzpomeňte si, že černý není díky tomu, co vidíte celý svět. Vzpomeňte si na to, že černota má v obraze svůj smysl a veledůležitý – právě on totiž způsobí, že ve Vás láska ožije. Ten kousek tmy před vašima očima, je jako to tmavé pole královské koruny, která z lidského srdce dělá vladaře celého vesmíru. Všude tam, kde něco dokážeme přijmout a neztratit při tom v sobě lásku, je to jako by se na temném nebi rozzářila další hvězda, nebo další třpytivý diamant rozsvítil vaší vladařskou korunu, protože to vy, jako panovník svým rozhodnutím milovat bezpodmínečně dáte příkaz lásce, aby ožila. Bezpodmínečná láska vroucně miluje tmu, protože ví, že je zde, aby otevřela a oživila lidská srdce. Tma nás učí, jak máme být pro sebe i druhé světlem. Nenávist, kterou jsme zažili, nás naučila doopravdy milovat, přítomnost smrti nás naučila vážit si života, prožitek strachu nám ukázal potřebu odvahy, díky zážitku zoufalství a smutku jsme si uvědomili si, že tím nejdůležitějším médiem, které všechno oživí a uzdraví – je láska. Ale vyzářit do světa, ji musíme MY! Až příště budete mít problém něco, co vidíte přijmout s bezpodmínečnou láskou, požehnejte té černi a uvědomte si, že je zde, aby Vás naučila o to víc milovat.